Jdi na obsah Jdi na menu
 


Významné osobnosti

 

 
 
František Pravda - patron knihovny

sdc15101.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 vlastním jménem Vojtěch Hlinka, se narodil 17. dubna 1817 v Nekrasíně, dnes místní části Jarošova nad Nežárkou. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a teologii ve Vídni a v Praze. Poté působil jako kaplan v Jarošově a Kvílicích. V Praze pracoval v ústavu pro dospělé slepce. V roce 1847 se stal vychovatelem dětí barona Sturmfedera v Hrádku u Sušice. Ten mu z vděčnosti postavil domek, v němž Pravda prožil celý svůj další život a kde také 9. prosince 1904 zemřel.

František Pravda se podstatnou část svého života kromě vychovatelství a pedagogické činnosti věnoval i literární tvorbě. Obliba a popularita jeho povídek ze života venkovského lidu, povídek a divadelních her pro děti překročila hranice českého prostředí, řada povídek byla přeložena do několika cizích jazyků.  Uznání za své dílo získal mezi dalšími spisovateli té doby, kteří sice dosáhli většího věhlasu a dostali se i do učebnic české literatury (např. Němcová, Vrchlický, Rais či Neruda), jej ale oceňovali jako zakladatele žánru venkovské povídky. Příznivce a obdivovatele měl především v řadách obyčejných lidí. 

 V červenci roku 1906  byla na jeho rodném domě v Nekrasíně odhalena pamětní deska. V druhé polovině 20. století však jeho osobnost i dílo upadlo v zapomenutí.

Pravdova památka byla oživena až v roce 2004 při příležitosti 100. výročí jeho úmrtí.Tehdy na podnět své knihovny iniciovala Obec Jarošov nad Nežárkou ve spolupráci s Obcí Hrádek u Sušice a Městem Nová Včelnice rozsáhlé oslavy. Rok 2007 byl při příležitosti 190. výročí Pravdova narození opět svědkem řady vydařených vzpomínkových akcí, přesahujících hranice samotného Jarošova nad Nežárkou.Pravdovo jméno nese od 1. března 2007 i jarošovská knihovna. V jejích prostorách byl zřízen i vzpomínkový kout, ve kterém jsou k dispozici veškeré dostupné informaci o významném rodákovi. Daný slib, že povědomí o jeho osobnosti bude stále udržováno, je se ctí plněn.

koutek-pravdy.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

autoři medajlonku : Jiří Doležal a Milena Kodýmová 

 

 Klára Hůlková

spisovatelka.jpgspisovatelka, autorka národopisných scén, sběratelka lidových zvyků, zábav, písní a nářečí na Jindřichohradecku

rozená Skálová, se narodila 6. července 1898 v Jarošově nad Nežárkou. Absolvovala obchodní školu a vypomáhala v rodinném obchodě. Po sňatku žila v Praze. Manželé si ale v Jarošově nad Nežárkou postavili vlastní dům a po druhé světové válce se v něm natrvalo usídlili.

Pokud se týká spisovatelské činnosti Kláry Hůlkové, v roce 1931 napsala a pro jarošovskou tělocvičnou jednotu Sokol nacvičila dětskou divadelní hru ALABASTROVÁ RUČIČKA. Hra zřejmě nevyšla tiskem a pravděpodobně se do dnešní doby nezachovala. V roce 1937 začal v týdeníku Rozkvět vycházet její první román LIDÉ ZE SAMOTY. Byl inspirován jarošovským selským prostředím a obsahuje i řadu historických reálií z obecních dějin. V knižní podobě však román vydán nebyl.V roce 1941 vyšel v nakladatelství Novina druhý román NEJSPOKOJENĚJŠÍ BUDETE. Navazuje na její předchozí díloa dále rozvádí osudy známých postav. Název románu symbolizuje osudový vztah selských rodů k půdě a rodovému majetku.V roce 1959 vydala Dilia divadelní hru pro mládež SESTRY A RŮŽE, napsanou na motivy Hrubínovy pohádky Kráska a netvor. Podle záznamů Dilie byla tato hra úspěšně asi 150x reprizována amatérskými divadelníky na mnoha místech v Čechách a na Moravě. Důkazem, že je stále živá, je její nastudování v roce 2007 v Bozkově na Liberecku. Společně se svojí sestrou Annou Skálovou a Josefem Miklem tvoří trojici významných osobností, které položily základ úspěchů Jarošovské krojové družiny a její záslužné práce, oceňované a veřejností nadšeně příjímané především v pohnutých válečných létech.  Po druhé světové válce se Klára Hůlková krátce zapojila do veřejného života v Jarošově nad Nežárkou a v letech 1946 až 1950 psala obecní kroniku. Poté byla ze zdravotních důvodů nucena se této činnosti vzdát. Pro nemoc nedokončila ani svůj třetí rozepsaný román. 

V národopisu začala Klára Hůlková podle vlastních záznamů pracovat již v roce 1917. Společně se svojí sestrou Annou Skálovou se věnovala především propagaci obnovy blatského kroje na Jindřichohradecku, dále pak i sběru a zápisu písní a zvyků starých rodáků, zasloužila se o zachování původní „venkovské“ mluvy a pilně sbírala materiál pro svoji pozdější literární práci. Publikovala v novinách a časopisech, často také o národopisu přednášela. Svojí činností přispěla ke vzniku Jarošovské krojové družiny a jejímu úspěšnému vystupování při nejrůznějších příležitostech. Byla také její neúnavnou propagátorkou. K tomu využívala svých četných společenských kontaktů hlavně během pražského pobytu. Shromažďovala a tvořila materiály, ze kterých družina čerpala při svých vystoupeních. Pro Jarošovskou krojovou družinu napsala celkem 12 národopisných scén, které zachycují zábavy a zvyky na vesnici během kalendářního roku, např. Masopust, Pomlázka, Dožínky, Posvícení a další. Scénku Návštěva u rychtáře v Jarošově předvedla družina kromě jiných míst i 9. března 1940 ve zcela zaplněné pražské Lucerně a sklidila nadšené ovace obecenstva. Ostatní scénky pak byly krojovou družinou nastudovány pro rozhlasové vysílání. Celý cyklus autorka připravovala pro tisk pod souhrnným názvem ROK NA VSI. K uskutečnění záměru však nedošlo a dochovala se pouze rukopisná verze.

Klára Hůlková zemřela 5. února 1975 a je pohřbena na starém hřbitově v Jarošově nad Nežárkou.

podle rodinného archivu zpracovala Milena Kodýmová

 

Josef Mikl

sberatel.jpgveřejný činitel, sběratel a zakladatel Jarošovské krojové družiny

Josef Mikl se narodil 16. března 1902 v Kostelní Radouni. Od roku 1910 žil a působil v Jarošově nad Nežárkou. 

Veřejně činným se stal již v 16ti letech. Angažoval se především v sokolském hnutí. Byl zakládajícím členem Sokola v roce 1920, jedním z iniciátorů stavby sokolovny, v letech 1923 - 1939 náčelníkem a později i starostou spolku. Za jeho působení byl Sokol nositelem kulturního života v obci a poskytoval potřebné zázemí a prostor také krojové družině.

Už od mládí se zapojil do práce v samosprávě. Nejdříve pomáhal svému otci starostovi, později, od roku 1938 až do konce 2. světové války vykonával tuto funkci sám. V tomto těžkém období dokázal svojí rozvahou a statečnými postoji zajistit bezpečnost občanů Jarošova nad Nežárkou a při jeho osvobozování zabránit i krveprolití.

Josef Mikl byl už od mládí vášnivým sběratelem předmětů, které dokumentovaly život, práci, zábavu i zvyky na venkově. Jeho národopisná sbírka se dostala i do literatury. Kromě mnoha časopiseckých článků se o ní obsáhlou statí ve své vzpomínkové knize ZEMĚ ZAMYŠLENÁ zmiňuje i spisovatel Ladislav Stehlík.

Josefa Mikla zaujala snaha Anny Skálové o záchranu blatského kroje a zachování starých zvyků. Společně s ní byl iniciátorem vzniku, neformálním vůdcem a později i zakladatelem  oficiální Jarošovské krojové družiny. Byl výraznou osobností a požíval všeobecné vážnosti i díky svému všeobecnému rozhledu a znalostem v širokém okolí Jarošova nad Nežárkou. Když se po roce 1948 kvůli neoprávněné perzekuci rozhodl ukončit veškeré své společenské působení v obci a věnovat se pouze hospodářství, začala stagnovat i činnost krojové družiny a v padesátých létech ustala úplně. V šedesátých létech se Josef Mikl pokoušel činnost družiny obnovit. Jeho snahu však ukončilo předčasné úmrtí způsobené vězeňskými útrapami. Jeho pohřeb se stal přehlídkou nádherných blatských krojů, v nichž ho členové krojové družiny na poslední cestě doprovodili.

Josef Mikl zemřel 15. října 1968 a je pohřben na novém hřbitově v Jarošově nad Nežárkou.

podle rodinného archivu zpracovala Milena Kodýmová

 

 Anna Skálová

narodopisna-pracovnice.jpgnárodopisná pracovnice, propagátorka lidových tradic, zakladatelka Jarošovské krojové družiny

Anna Skálová se narodila 11. listopadu 1896 v Jarošově nad Nežárkou. Od dívčích let projevovala se svojí sestrou Klárou zájem o lidové tradice a později se angažovala i v jejich propagaci. Již jako mladá dívka se zabývala sběrem lidové výšivky, blatských krojů i ostatních dokladů lidového umění. Hned po první světové válce začala se skupinou nadšenců obnovovat blatský kroj. Svůj zájem věnovala i rekonstrukci lidových tkanin. Zabývala se i technologií zdobení kraslic, výrobou lidového pečiva či lidovým tancem. Svůj odborný zájem a erudici uplatňovala až do padesátých let v činnosti Jarošovské krojové družiny, jejíž byla zakladatelkou. Po 2. světové válce vydala sbírku lidových tanců a sama je také na mnohých lidových slavnostech či odborných seminářích v kraji předváděla.

Anna zůstala svobodná, v Jarošově nad Nežárkou sdílela domácnost se svými provdanými sestrami. V roce 1955 se odstěhovala do Počátek, kde zúročila výsledky své dlouholeté národopisné práce při působení v tamním muzeu. Kromě toho pomáhala při realizaci národopisných výstav v dalších jihočeských muzeích, na výzkumu lidových tkanin spolupracovala s významnými republikovými pracovišti. Při své činnosti, sběru a odborné práci spolupracovala s řadou národopisných badatelů a sběratelů. Neúnavně pracovala až do pozdního stáří, počáteckému muzeu zanechala cennou sbírku lidových textilií.

Anna Skálová zemřela 7. února 1967 v Počátkách a je pohřbena na tamějším hřbitově.

autorka medajlonku : PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D.  (zkráceno)